PROLOG
… a takhle jednoduše vzniká kapela. Jste na narozeninovém večírku, stojíte u stolu, ten je plný dobrot, za které by vás na blízkém východě potahali za autem a slyšíte své nové kamarády, jak se baví o muzice. Tak se přidáte a zjišťujete, že toho máte hodně společného. Rádi posloucháte stejnou hudbu a samozřejmě rádi byste založili kapelu. Protože, čím více připíjíte na oslavence, tím více cítíte, že založit kapelu, otevřít si hospodu, nebo vytetovat si na hýždě kreslenou postavu ze seriálu, je ten nejlepší nápad na světe. Avšak ráno, bývá moudřejší večera…
…Tak co? Platí ta zkouška? – To jsou přesně ta slova, která chcete, když máte kapelu a přesně ta slova, která nechcete slyšet, když řeknete, že musíme si „zadžemovat“, aniž byste na něco uměli hrát. A tak se vymluvíte, že teď se Vám to jako úplně nehodí, ale že se ozvete. A pak se Vám to rozleží hlavě, protože další ráno, bývá opět moudřejší předchozího večera. A říkáte si, že taková šance už asi nebude. Koupíte si pořádnou „fošnu“, baskytaru za 2 tisíce od kluka, který vám ji prodává s tím, že je úplně nová, že si ji koupil před svatbou, ale protože se čerstvě oženil, tak zjistil, že vlastně na hraní nemá čas. Vy ano, takže sednete k internetu a YouTube a začínáte cvičit…
…Je to tady. Jdete na svoji první zkoušku. V mém případě o pár schodů výš na půdu, kde sousedům připravíme hodinku a půl dlouho trvající agónii, „přehulených“ kytar a rachotících bicí. Ale byl to přesně ten moment, kdy víte, že to takhle má být. Takhle jednoduše, vzniká kapela…
ZROZENI
Půda byla vyměněna za sklep odkud jsme byli díky stupňující se frekvenci a hlasitosti zkoušek a tím přímo úměrně klesající shovívavosti sousedů donuceni najít si zkušebnu. Popravdě i když nemáte kapelu, pořiďte si zkušebnu, nebo trucovnu, nebo tomu říkejte, jak chcete. Ale mít svůj ostrůvek svobody, místo, na kterém máte na všechno klid a čas, to je ta nejlepší terapie.
Tehdy jsme ještě zkoušeli s naším sólovým zpěvákem Liborem. Výborným kamarádem, který přišel s názvem pro kapelu. ROTA NAZDAR. Je potřeba přiznat, že nikdo z nás tří neměl moc tušení, kdo to Rota Nazdar byli, přesto, že o legionářích, o jejich statečnosti a výjimečnosti jsme věděli a byli na ně hrdí. Přečíst si však příběh Roty Nazdar bylo tak poutavé a inspirující, že další zkoušku vznikla stejnojmenná píseň. Upřímně, vyrostli jsme na Danu Landovi, na Orlíku a jejich písničkách. Přesně tohle jsme chtěli dělat
Zpívat písničky o tom, že nejsme jenom Švejci. Že nejsme jenom závistivé, smějící se bestie. Že nejsme maloměšťáci tetelící se ve svém zaprděném rybníčku. Že nejsme jen životem znuděné ovce, co plánují život ve směru škola – práce – hypotéka – rodina – bezčasí – smrt. Že umíme být lepší.
Hned na začátku jsme si řekli: Nechceme být kapela, co žije z coverů. A tak jsme začali psát vlastní věci. Někdy větší, jindy menší, sem tam však opravdu velké sračky. Ale občas jsme prostě v té záplavě dokola se opakujících akordů objevili něco, co se nám líbilo. Měli jsme snad patnáct písniček a dalších deset totálních odrhovaček, ze kterých jsme mohli vybírat, protože bylo jasné, kam to směřuje. Tohle si musíme nahrát. Pro nás a pro kamarády, pro Libora, který už s námi sice nezpíval, ale pořád to byl, je a bude člen naší kapely.
Ujal se nás Ziki. Vynikající hudebník, technik, zvukař a hlavně člověk. Nikdo jsme před tím nic nenahrával, a tak jsme nemohli vědět, jaký je to skvělý pocit slyšet věc, kterou jsme napsali. Nahrávání byla dřina, velká škola a hlavně zábava. Nahrávání sborů pak docela slušný mejdan. A bylo to tady. Deska. Hudební nosič. Cédéčko. Placka. Bylo to tak, byli jsme zrozeni.
Nové album \”Zlatá devadesátá\”
ŽIJEME, NEPŘEŽÍVÁME
…když máte kapelu, měli byste dělat takovou věc. Hrát před lidmi. K tomu jsme se odhodlali až úplně nakonec. Začali jsme vystupovat. Živé hraní, je prostě skvělý zážitek a díky tomu jsme hlavně potkali spoustu zajímavých lidí. To setkávání nám vlastně samo přineslo materiál na druhou desku ve stylu devadesátek. Věříme, že se s lidmi na koncertech budeme dál potkávat a dál mít co říct.
A další deska? Uvidíme. Jak jsme říkali, nikdy nechceme být kapela, co bude žit z coverů. Ani z těch vlastních…
